Onyx

Kniha: Onyx

Autor: Jennifej L. Armentrout

Série: Lux
Díl: Druhý

Velká očekávání

Ach! Na Onyx, druhý díl ze série Lux od Jennifer L. Armentrout, jsem se těšila celý rok. CELÝ ROK! Když jsem se dozvěděla, že kniha bude vydána kvůli změně obálky (mimochodem, tu předešlou jsem měla více radši) o více jak čtvrt roku málem to se mnou seklo. Ne vážně, byla jsem úplně zdevastovaná. První díl miluji, můžu ho číst pořád dokola a dokola a pořád se ho nemůžu nabažit. Proto jsem byla neskutečně zvědavá a natěšená na druhý díl. A když přišel ještě před oficiálním datem vydáním, měla jsem pocit, že se mi to snad všechno jenom zdá. Abych měla takovéhle štěstí? Když mi normálně knihy přicházeli pomalu až po třech týdnech? A tak jsem samozřejmě co nejdříve to šlo začala číst. A vychutnávala si každou stránku.

V druhém díle série Lux se všechno neskutečně rozjíždí. Když bych to měla porovnat s Obsidianem, tak tam jsme se vlastně dozvěděli úplné nic v porovnání s tím, co nám přináší Onyx. I když se příběh může zdát poněkud předvídatelný, nová fakta následně vaše myšlenky a předpovědi více než jednou donutí přehodnotit. A i když má kniha nádech detektivky, na tu romantickou část se nezapomíná (vlastně tam je v naprosto skvělém poměru).

Což mě dostává k hlavním hrdinům. Byla bych neupřímná, kdybych vám řekla, že se mi na téhle knize všechno líbilo. Nelíbilo. Nelíbilo se mi to, jak se Katy chovala. Obsidian jsem si kvůli Katy právě oblíbila, ale skoro celý druhý díl jsem měla chuť vskočit do té knihy a zakřičet na ní, co to dělá za hloupost. Další věcí, kterou jsem milovala na Obsidianovi byl naprosto totálně neexistující milostný trojúhelník. Co je ale nejzvláštnější je fakt, že teoreticky v Onyxy žádný trojúhelník vlastně ani nebyl, ale to vůbec nepomáhalo mému pocitu frustrace. Ano, to je ono, co mi na téhle knize vadilo ze všeho nejvíce. Neustálý pocit frustrace. Ale ne té dobré frustrace, kdy člověk napjatě a s nadšením čeká, kdy se konečně něco stane. Ne, moje frustrace by se dala charakterizovat naprostou nepříčetnosti, která vyvrcholila v myšlenku:,, To snad nemyslí vážně“. 

A přestože jsem se cítila povětšinou frustrovaná, některé věci mi byli jasné ještě předtím, než mi jasné být měli, stále jsem si to čtení užila. Miluju, jak Jennifer L. Armentrout píše. Prostě miluju. Myslím, že to je pro mě jedna z autorek, od které se mi bude líbit její každá kniha a nemusím se bát. Možná moje frustrace byla jakýmsi vyhecováním sama sebe, jistým předsevzetím, odmítnutím faktu, že se objevil, jak říká anotace, nový kluk (a jak díky mnohým YA knihám víme, povětšinou to nevěstí vůbec nic dobrého), že jsem možná očekávala něco, co snad ani nebylo možné. Možná, že až si někdy budu tuto knihu znovu číst, změním názor. Ale v tuto chvíli mám pocit, že mi tam něco chybělo.

Podivné pocity po dočtení

Protože nejsem nadšená, jako jsem byla po přečtení prvního dílu. Tam jsem skákala a usmívala se i po dočtení. Je tedy fakt, že jsem skákala nadšením i u Onyxe, ale jaksi na mě nezanechal tu lehkost prvního dílu. Možná to bylo těmi temnými odhaleními, těmi smutnými věcmi, které se staly. Najednou jsem totiž v naprosto zvláštním rozpoložení, v takové podivné euforii. Přestože jsem si tu knihu zamilovala, nemám z ní takový uvolnění pocit, jaký bych měla být.

Možná za to může konec. Který má pro mě jakoby dvě části. Jednu, díky které jsem si tuto knihu zamilovala. Tahle část by se vlastně dala nazvat částí pre-koncovou. A pak tu úplně finální, která mě nechala v tom podivném rozpoložení. Přestože se má jednat o cliff-hanger, vlastně ono se jedná o cliff-hanger konec, nejsem úplně v šoku. Tedy možná fakt, že jsem už předem věděla, že konec má být šokující,  má na tom jistý podíl a tudíž jsem nebyla tolik šokovaná, nebo jsem očekávala něco horšího. Ano, tím to celé bude. Možná mi to hodně zkazila očekávání.

Ať tak či tak, Onyx je rozhodně důstojným pokračováním, které nám slibuje mnoho od dalších částí a já věřím, že budou snad i lepší, než tento díl. Rozhodně vám tuto sérii celým srdcem doporučuji a pokud se ji rozhodnete přečíst, doufám, že se vám bude líbit. 

Čtyři sovičky