6/14/2015

Recenze: Achilleova píseň

Kniha: Achilleova píseň
Autor: Madeline Miller
Řecko v časech hrdinů. Patroklos, nešikovný mladý princ, byl vyhoštěn do království Fthie, kde žije přehlížen ve stínu krále Pelea a jeho zlatovlasého syna Achillea.
Achilleus, „nejlepší ze všech Řeků“, je vším, čím Patroklos není — silný, krásný, syn bohyně —, a jejich cesty se nikdy neměly zkřížit. Jednoho dne ho však Achilleus vezme pod svou ochranu a brzy se z nich stanou přátelé. Vzdělávají se v umění války a medicíny a z jejich pouta vznikne něco mnohem hlubšího — k nelibosti Achilleovy matky Thetidy, kruté mořské nymfy. 
Když přijde zpráva, že byla unesena Helena Spartská, jsou řečtí muži vyzváni, aby šli do války proti Troji. Achilleus se připojí, sveden příslibem slavného osudu. Patroklos, zmítaný láskou a strachem o svého přítele, následuje Achillea do války, aniž tuší, jak krutá zkouška je čeká. 
Toto dojemné a originální ztvárnění trojské války je zničujícím příběhem lásky a soupeření mezi bohy a lidmi. Hlavní zápas se však odehrává mezi nelítostnou ctižádostí a touhou lidského srdce po míru.



O téhle knize jsem se dozvěděla z tumblru a původně jsem si ji chtěla objednat na bookdepository. Shodou náhod jsem ji ale objevila na knižním veletrhu, s koupí jsem ani trochu neváhala a jsem ráda.
Z Antického Řecka jsem nikdy nic nečetla (pokud nepočítám Staré řecké báje a pověsti od Petišky). Tato kniha je údajně přepracování Illiady od Homéra, toto bohužel nemohu posoudit, protože jsem ji nečetla, každopádně Achilleova píseň se mi hrozně líbila.

Z mé lásky Percyho Jacksona je nejspíš patrné, že tématika Antiky mi je blízká, ale byla jsem zvyklá spíše na moderní přepracování bájí, takže číst něco, co bylo přímo zasazeno do Starověku bylo nové a osvěžující. Velmi rychle jsem si zvykla na styl psaní, který byl na jednu stranu vcelku strohý, ale na druhou stranu sdělil všechno, co bylo potřeba a nechal dostatek prostoru pro fantazii. Díky způsobu vyprávění se kniha četla prakticky sama a i když je příběh známý a milionkrát zpracovaný, tak Madeline rozhodně přináší nový pohled na věc a láska Achillea a Patrokla je sice tragická, ale je krásná a stojí zato si ji prožít. Takže kdybych měla znovu udělat ten tag, co jsem dělala začátkem května, tak bych určitě za svůj oblíbený queer pár označila právě je. Ani jeden z nich není dokonalý, Achilleus se občas chová a nesnesitelně a frackovsky, Patroklus není zrovna dvakrát chytrý nebo silný, ale to v závěru vůbec nevadí. Po Patroklovi jsem měla nejradši Odyssea, který byl vtipný a nejlepší vedlejší postava. Je mi jenom trochu líto, že spolu s Briseovnou nedostal více prostoru.

U knihy mě nenapadá nic, co  bych mohla kritizovat, takže to shrnu tím, že pokud se vám alespoň malinko líbí tématika Antiky, tak dejte knize šanci, je to krásný příběh o lásce a Trójské válce, která se odehrává na pozadí dtuhé poloviny knihy. Konec je smutný, ale očekávaný a popis bojů mě rozhodně nezklamal.

Nechci se tu pořád dokola opakovat, takže knihu rozhodně doporučuji, na léto je ideální, hlavně jestli letíte k moři do Řecka :). Knize dávám:

Omlouvám se, jestli tohle je moc krátká recenze, ale předevčírem jsem se vrátila z cyklisťáku a jsem pořád moc unavená na to, abych napsala něco delšího, hlavně na mě čeká ZSV a test z celého roku...
Užijte si nedělní odpoledne a sluníčko!

Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkujeme za tvůj komentář! Jsme zvědavé na tvůj názor a jsme rády, že ho s námi sdílíš. Občas se stane,že nejsme schopny odpovědět na všechny komentáře, ale neděste se, všechny komentáře si přečteme a máme z nich radost :)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...